“Většina lidí, kteří byli na Titaniku, byli zdraví a bohatí. Štětí však mělo jen málo z nich.” říkával při přípitku Churchill

Možná jste slyšeli, že ředitel jedné z velkých společností přežil teroristický útok 11. září v New Yorku, protože poprvé vedl svého syna do školky.

Jiný přežil, protože byl na řadě, aby došel pro koblihy.

Jedna žena zaspala, protože její budík nezazvonil včas.

Další se opozdil, protože se zasekl v zácpě na dálnici v New Jersey.

Někomu ujel autobus.

Jedna žena si vylila kávu na oblečení, a proto potřebovala více času na převlečení. 

Někomu se porouchalo auto a někdo se vrátil, aby odpověděl na telefonát.

Něčí dítě zdržovalo a nebylo připravené včas.

Někomu se nedařilo chytit taxíka.

Co mě zvláště zaujalo, byl muž, který si ráno obul nové boty a do práce využil různé dopravní prostředky. Než se do práce dostal, udělaly se mu na nohách puchýře. Zastavil se v lékárně, aby si koupil náplasti! A proto je stále naživu.

Nyní, když uvíznu v dopravní zácpě, nestihnu výtah, vracím se, abych odpověděl na telefonát...

Když se stanou takovéhle drobnosti, které mě rozčilují, říkám si, že je to právě to místo, na kterém mě Bůh v daný moment chce mít.

Příště, až se vám bude zdát, že ráno všem všechno trvá, děti se pomalu oblékají, vy nemůžete najít klíče od auta, stojíte na každých semaforech, nerozčilujte se a zachovejte klid.

Ať se daří!