Vysoký, silný a atraktivní muž staršího věku.
Štíhlý, s opalenou pokožkou, vzal si z recepce talon, upřesnil jméno lékaře a šel do ordinaci.
Nová zdravotní sestra se na něj se zájmem podívala a pohlédla na rok narození.
Byla překvapená.
Stařec se posadil na gauč vedle ordinaci a četl noviny. A muž vedle najednou řekl:
- Proč jsi ve řadě? Jste příbuzní ...
- Jaké příbuzní? - Dědeček netoleroval netaktnost a narušení hranic.
Z druhé strany se přidala babička. Podívala se zblízka na muže a řela:
- Nejsi to ty, Filipe? A proč sedíš s pacienty, onemocněl jsi nebo co? Nebo navštívit svého vnuka? Sám můžeš uzdravit všechny, nemůžeš vyléčit sebe?
- Léčil jsem, Ado, léčil jsem. Ale neléčím už dlouho. A pamatuješ si, že cesta do nemocnice trvala dva dny, ne všichni pacienti se mohli sem dostat ... A vy jste je vozili, měl jsem zachránit každého ... Musel jsem diagnostikovat pouhými prsty, a léčit čímkoli ... povzdechl si dědeček. - teď se to zlepšilo.
Babička se začala hádat:
- Léčil! Ano, mám jen potíže kvůli tvé léčbě. Byla jsem tehdy mladá. A nepomohlo to. Tvůj vnuk mě ošetřil a řekl: kdyby v mládí lékaři udělali správnou věc, tak by bylo všechno v pořádku ... Ale pomohl, bylo mi lépe. Ale čas byl ztracen ...
- Víš, Ado, - urazil se dědeček. - Vnuk se učil. Vidí všechno co tam máš. A já jsem měl na to přijít sám. Všechno, co jsem věděl, mě naučil otec!
Vzpomněl si na tuto babičku, vzpomněl si také na tu mladou dívku, která k němu přišla s bolavou nohou.
Předepsal ji obklad, ale poslouchala? Udělala jen jednou a začala chodit znovu.
A proč teď něco říkat? Vnuk je vzděláný, jsou léky ...
Když jsme s manželkou neměli kam jít po svatbě, tak mi maminka dala svůj byt a sama se přestěhovala na chatu. Brzy manželka ukázala svou pravou tvář
Po premiéře muzikálu Anděl Páně se ředitel Karlínského divadla domů nedostal: Pavel Polák nemohl stát na nohou a nebyl schopen ani zavolat taxi
"Jako otec jsem pro ni chtěl jen to nejlepší": Proroctví otce Ivety Bartošové se splnilo. Před čím Karel Bartoš svou dceru varoval
Jak vypadají čtyři děti Nicka Vujicica: Příběh muže bez rukou a nohou
Pak přišla řada, Filip vstal:
- Můžu?
- Dědeček! - vnuk byl upřímně potěšen, - znovu jsi chodil, že? Čtyři hodiny chůze nebo dokonce pět!
- Samozřejmě, pěšky, ještě jsi mi nedal auto! A proč bych potřeboval auto? Kde budu jezdit? Přišel jsem pěšky, uvidíme se a jdu pak zase domů, pohyb je život ...
Vnuk se zasmál a zeptal se na svou babičku. Dědeček řekl, že chtěla také jít, ale ji nepustil.
Počasí je neklidné, at' bude doma ...
- No, - znovu se usmál vnuk, - staráš se babičku, ale o sebe ne! Volal jsem vám, brzy se přijedeme.
- Přijed'te už konečně, jinak ho v tomto životě už nikdy neuvidíme ...
Vnuk rozhořčeně pohlédl na svého dědečka a dědeček požádal, aby babičce předepsal kapky.
Odcházel z kanceláře šťastný a poslouchal šeptání ve frontě: Toto je dědeček pana doktora!
Kvůli tomuto šeptání přišel ke svému vnukovi.
Byl na něj hrdý.
Zdroj: optim1stka.ru
Dříve jsme psali: FENKA NAŠLA CESTU K TĚM, KTEŘÍ JI KDYSI ZACHRÁNILI, 160 KILOMETRŮ PRO NI NEBYLO PŘEKÁŽKOU
