V tom smyslu, že její muž je v domácnosti naprosto zbytečný: nic neumí a nezvládne.
A tak máma neustále tahá za mého manžela, když je doma potřeba nějaká drobná oprava. Mámin nový muž ani žárovku vyměnit neumí, protože máma má napínací stropy a on neví, jak tam žárovky měnit.
Mámin výběr muže se mi jeví pochybný ve všech ohledech. Muž není vnějškově žádný krásavec, navíc platí alimenty na dvě děti, vlastní bydlení nemá.
Na starší dítě mu zbývají dva roky platit do dospělosti, na mladšího asi pět let, pokud se nepletu.
Kdyby ten chlap válcoval penězi, mámu bych asi dokonce i pochopila. Ať je nevzhledný, ať je alimentař, ale za to s penězi.
Ale tady tohle není. Dostává ne velký plat, z kterého polovina jde na výživné jeho dětí z předchozího manželství. Máma vydělává víc.
A k tomu má ten chlap ruce ne zrovna zručné. Vůbec nic doma neumí dělat. Přesněji, umýt nádobí ještě dokáže, ale aby kohoutek neprotékal, to už ne.
A zaplatit práci "muže na hodinu" mámin muž také nemůže, protože potřebuje natankovat auto, koupit si oblíbený nápoj, a na to potřebuje peníze, kterých nemá mnoho.
Ale máma se drží tohoto nedorozumění všemi rukama a nohama, jako by to byl velmi cenný kus. Říká, že nic nerozumím. Tady s mámou souhlasím, já opravdu nic nerozumím.
Hlavně nerozumím, proč můj manžel musí jezdit k mámě do bytu opravovat kohoutky, dávat zpět zásuvky, měnit žárovky, když u ní doma sedí a drbe břicho jiný chlap.
Manžel mu několikrát nabízel, že by se mohl naučit dělat nějaké domácí drobnosti, ale mámin muž to nezajímá. Raději se dívá na televizi. Toho člověka vůbec nezajímá, že žije na úrovni domácího mazlíčka.
Po premiéře muzikálu Anděl Páně se ředitel Karlínského divadla domů nedostal: Pavel Polák nemohl stát na nohou a nebyl schopen ani zavolat taxi
12 let společné cesty: Jitka Čvančarová a Petr Čadek myslí na obnovu romantické svatby
Vojta Dyk, který nerad mluví o svém soukromí, koupil ves: "Vůbec ani nechci, aby tam lidi jezdili"
Kuřecí prsa v troubě. Jedná se o velmi jednoduchý a chutný recept
Ten muž má auto, ale když mámu někam odvézt, obzvláště ráno o víkendech, máma znovu tahá za mého manžela - protože svého miláčka nechce budit, unavil se během týdne.
A můj manžel se neunaví, on je u mě robot! Nechce si o zaslouženém volnu pospat déle. Doslova hranice snů někam tchyni vozit!
Večer mámin miláček také nemůže pomoci - už si dal svůj oblíbený nápoj, za volant nemůže. Velmi pohodlně se muž usadil, není co říct!
Mámě jsem už několikrát poukazovala na to, že si vybrala "takového si" muže, ale máma tvrdohlavě stojí na svém - nic nerozumím, a její milovaný je dobrý.
Na pomoc v domácnosti si můžu člověka najmout a jezdit na taxíku za vyřizováním, ale on je pro mě pro duši, - nedávno mi máma řekla.
Ach, můžeš si člověka najmout? A na taxíku za vyřizováním? Tak proč v tom případě neustále voláš a taháš za mého manžela?
Teď na máminy žádosti tak odpovídám - může si najmout člověka. Ať jezdí na taxíku, ať si najímá řemeslníky pro domácí potřeby, a můj manžel se toho už neúčastní.
Ona si domů pořídila starého křečka, který jen jí, spí a špiní, ale hrdě ho nazývá "svým mužem". Ať teď ten "svůj muž" nese to hrdé označení.
Máma se uráží, že jí odmítáme pomoc. Ale mě tohle její chování štve.
