Najednou jsem zůstala sama a byla vyděšená. Nevěděla jsem, jaké to je, být sama.  

Teoreticky jsem měla otce, ale prakticky zmizel ze života mé matky, jakmile jsem se narodila. Nebýt tety, měla bych to ještě těžší. 

Moje teta, sestra mé matky, žila na předměstí, ale neustále nás navštěvovala.  

Starala se o mě, ještě jako o malou holčičku, aby si moje matka mohla občas odpočinout. Pořad mě někam tahala a krmila jídlem ze své zahrádky. Dokonce mi kupovala nové oblečení.  

A pořád říkala: “Pojďte také na předměstí, proč sedět tady bez práce?” 

Máma souhlasila. Přestěhovali jsme se s ní za tetou Kateřinou, a žili tam několik let.  

Z nějakého důvodu teta také žila sama, i když měla obrovský, ale prázdný dům. 

Teta brzy ovdověla a už se nikdy nevdala. Její syn už dávno vyrostl a odešel. Tak se teta táhla za námi, nenechala moji matku, a po její smrti se ke mně chovala jako moje vlastní matka. 

Foto: Snímek obrazovky: YouTube.com

Pod jejím dohledem jsem absolvovala vysokou školu. Pak mě nutila chodit na rande, ale díky ní jsem potkala svého manžela.  

Můj manžel ji velmi respektuje a v jejím obrovském prázdném domě se konečně objevily mužské ruce. 

A co se stalo s její synem? Šel do Moskvy spolu s manželkou. Extrémně silný pár, ani kapitálové pokušení, ani velké peníze je nerozdělily. Ale je pravda, že Moskva mění lidi. 

Jednoho dne přijeli spolu na návštěvu, a manželka nadšena nebyla: “Kolik bláta je tady! A proč mate takové špinavé galoše?” 

Galoše tety stály před vchodem. Nosila je všude po vesnici a na zahradu, přece si nebudete pořád umývat boty, když se budete vrhat tam a zpět sedmdesátkrát.  

Zdálo se však, že snacha na všechno zapomněla. Nesnažila se pomoci kolem domu, a voda pro ni nebyla filtrována ani mléko nebylo sterilní, jako kdyby vyrostla v rodině amerických diplomatů na McDonald's.  

A tak začal celý tento příběh: přímo přede mnou řekla memu bratranci: “A proč jsou vaši příbuzní pořad tady, jak my nepřijdeme? Aby jim tvoje matka nepřenechala dědictví, podívej se, přijdeš o to...” 

Můj bratranec vybuchl smíchy. Ale tím teď neurazila mě. Hovořila o smrti tety přímo před ni, přímo u stolu.  

Foto: Snímek obrazovky: YouTube.com

Poté jsem odmítla komunikovat se svým bratrem. Oni také přestali chodit do vesnice, už to nebylo tak výhodné. Jednou dorazily – ale nedošli za matkou, zůstali u rodičů snachy a odešli.  

Později moje teta onemocněla. Synovi o tom bylo řečeno – ale vůbec nereagoval. 

Mluvila jsem s lékaři, a souhlasili jako jeden: "Raději ji nechte klidně odejít, abyste se ujistili, že poslední dny byly bez bolesti a s příjemnými dojmy.” 

Okamžitě jsme tetu vzali do města, je tu více příležitostí a ona bude pod dohledem. Zavolali mému bratrovi, ten telefon nezvedl. Jednou odpověděla jeho žena: “Tak co, je nemocná? Uzdraví se. Chcete peníze? No, tak nevolejte…” 

“Nechceme peníze. Chceme, aby syn měl čas se rozloučit se svou matkou, ať přijede.” 

“Naše životy jsou jiné a naše cesty jsou také jiné…" 

Když to skončilo, dali jsme jim o tom vědět. Ale syn dorazil po pohřbu, samozřejmě se svou ženou. Prošla se domem a oznámila: knihy do koše, křišťál a ikony bereme, a také televizi: “Hej, ty ... - to už je pro mě, - dej mi klíče, tady nemáš co dělat.” 

Pak přišla naše sousedka, která byla kamarádkou s tetou a také pracovala jako notářka, a řekla: “Poslouchej, drahoušku, zavěste ikony zpět. Nejsou tvoje. Nyní není čas mluvit o pozemských věcech, neuplynulo ani čtyřicet dní, takový hřích. A zde je kopie Kateřininy vůle …" 

Ukázalo se, že moje teta mi opravdu nechala všechno, co měla. 

Jak křičeli neúspěšní dědici, a oklamala jsem svou tetu, a něco ji nalila.  

Pak došla další sousedka a řekla: “Jsem svědkem. Byla jsem s Kateřinou u notáře. Věděla, že spustíte skandál. Ale nějak jsme tě neviděli u tvé nemocné matky. Na co tu předstíráš? Nikdy jsi jí nezavolal.” 

Rozhodla jsem se: městský byt zůstane pro moji dceru a já a můj manžel se sem znovu přestěhujeme. 

Můj bratr už nebyl ve vesnici vidět; po tomto příběhu ho nikdo nechtěl ani pozdravit. 

Zdroj: Optim1stka.ru