Samozřejmě došlo ke skandálu.
Moje matka za mnou křičela, že jsem prostitutka.
- Je to divné, - pomyslela jsem si a balila kufr. - Myslela jsem, že chceš vnoučata.
Moje matka kopla do kufru, i když to nebyla její chyba.
Bylo mi 22 a bylo na čase, abych to přinesl do lemu.
Bylo mi líto mé matky, ale byl to můj sen žít odděleně od ní.
Tak jsem se odstěhovala..
Moje matka neměla nikoho, kdo by se živil a vychovával.
Za to se na mě zlobila.
Pokusila se mě nahradit sousedy.
Máma začala onemocnět.
Manipulace se zdravím a osamělostí.
Vojta Dyk, který nerad mluví o svém soukromí, koupil ves: "Vůbec ani nechci, aby tam lidi jezdili"
"Malý Josífek je kopií jeho otce": Vendula Pizingerová a Josef Pizinger. Jak žije rodina
Dalibor Janda po hospitalizaci: blízcí hlásí, jak jak je to s pamětí zpěváka
Devět strašných módních trendů devadesátých let, jejichž návrat si nikdo nepřeje
Byla jsem snadno manipulovatelná.
Můj růžový rodinný život byl zastíněn sebevražednou náladou mámy, jejími opuštěnými trubkami a vůní Valocordinu na chodbě.
Rozhodla jsem se, že moje matka potřebuje nový předmět lásky, který by jí „trhl nervy“, jako jsem to měl před zradou.
To znamená, než jsem se vdala.
- Zítra půjdeme na trh a koupíme matce kotě, - oznámila jsem větu svému manželovi.
Ráno, před sobotním provozem, jsme šli na trh, kde se v té době dalo koupit domácí mazlíčky.
Už u vchodu do velkého krytého pavilonu, který voněl hnůj a šustil množstvím zvířecích hlasů, se mi zatočila hlava.
Nejprve jsem si myslela, že je to hlad: v té době jsem byla módně hubená a byla jsem nucena pít místo jídla kefír.
Ale po několika minutách jsem si uvědomila.
Mně se točila hlava z něčeho jiného.
Od koncentrace prosby a osamělosti.
Byla prodáván přímo tady v krabicích, mňoukal a štěkal, pískal a kňučel, prosil o milost, o útěchu, o ochranu, o lásku.
Nevěděla jsem nic o kočkách ani o jejich plemenech.
Chtěla jsem společný obraz kotě: s krásnými dlouhými vlasy, špičatýma ušima, střapcem ocasem, skvrnitým a sfingou.
To nemůžeš udělat, že?
Hlava se mi nesnesitelně točila.
Chtěla jsem otevřít všechny dveře dokořán, křičet „Ruce vzhůru!“ prodejcům a křičeli na zvířátka: „Uteč, odložím je!“ Ale já ne.
Sklíčeně jsem prošel linií a zvířata na prodej mě viděla odsouzena k zániku.
- Pojďme odsud, - řekla jsem svému manželovi.
- Bez kočky? - přemýšlel.
- No, kupme si tohle, - ukázala jsem na první kočku, kterou jsem viděl.
- Co to stojí? - zeptala jsem se prodavače.
- 7500.
Podívala jsem se na svého manžela.
Oba, včerejší studenti, jsme právě začínali s kariérou.
Naše platy stačily na jídlo, služby a dvakrát do měsíce na to, abychom šli do kina bez popcornu.
7500 byla moje budoucí péřová bunda na zimu.
Šetřili jsme si to.
Pokud si koupíte kočku, co si obléknete v zimě?
- Vezměme si - najednou řeknu pevně, než jsem překvapila sebe a svého manžela.
- Je to drahé, - protestoval manžel.
- Není třeba šetřit na lásce! - Jsem rozhořčená.
- Láska je zdarma, - trucuje můj manžel. - Toulavá koťata můžete milovat stejně jako Bengálce.
- Ano, - řekl prodavač. - A má také rodokmen!
- Ano, - řekla jsem. - A stále má rodokmen!
- A kdo by o tom věděl? Myši u chaty vaší matky?
Byla jsem naštvaná na svého manžela. Za to, že měl pravdu.
Otočila jsem se a vzdorovitě šel k východu:
- Koho to?
- To není nikdo. Je to všechno chlupaté, přisluhovači. Vyhoďte to z brány, - řekl unaveně bengálský majitel.
Můj manžel se podíval na rozcuchané kotě.
- Upřímně řečeno, takto jsem si představoval mazlíčka své tchyně, - řekl.
- Proč?
- Přežije jakoukoli válku. Je zvyklý.
Výrazně jsem se podívala na svého manžela, on přikývl a tiše jsme šli k autu.
Rozuměli jsme si beze slov.
Kotě se schoulilo v mém náručí a vtipně si olízlo tlapky a napíchlo mu trojúhelníkové uši.
Měla jsem ho rád, i přes nedostatek péče a rodokmenu.
- No, tvé matce? - zeptal se manžel na trasu.
- Ne, nejdříve to musí být vyčištěno, oblečeno, učesáno a pak dáno. Jinak je docela nezastupitelný.
Doma se ukázalo, že kotě je dívka.
Vzali jsme ji pod naši záštitu.
Vzali jsme ji k veterináři, očkovali ji, koupali ve speciálním šamponu, dali jsme jí bleší obojek.
Během týdne tréninku se tyran usadil a byl najat jako úplný humorista.
Byla tak hubená a beztížná, že se snadno vešla do mé dlaně. Říkali jsme jí Lada. Dlaň.
Začali jsme balit.
Sbalili jsme se a zabalili a nemohli jsme to dát dohromady.
Znovu mě rozbolela hlava. Sakra kefír.
Jsme venku v létě. Seděli jsme v sluncem vyhřátém autě.
Palm těžce lapala po dechu, dívala se na nás svými talíři a seděla na zádech a důvěřivě si škrábala břicho.
- Je v tom sibiřském kabátu horko? - zeptala jsem se a poplácala ji po uchu.
- Řekneme matce, že je to plemeno, sibiřský ... Kousání, - pokusil se vtipkovat mého manžela.
Ale nebavilo nás to.
Výrazně jsem se podívala na svého manžela, on přikývl, tiše jsme vystoupili z auta a šli domů.
Rozuměli jsme si beze slov.
- Dostaneme další pro mámu.
Zdroj: facebook
Dříve jsme psali: Majitelé ukázali, jak vypadali jejich psi, když byli štěňata: Z těchto dětí vyrostly velké krásné psy
Připomínáme: „Obří klokan“: během procházky se psem, muž potkal klokana o hmotnosti 100 kg
