Přestože její život tragicky skončil v koncentračním táboře, dokázala světu dát svůj úsměv a dobrou náladu.
Dívka projevila časný umělecký talent. Díky němu se jí podařilo vybudovat kariéru od herečky kočovné společnosti až na prkna Divadla na Vinohradech. Díky práci v tomto divadle měla za sebou pověst pozoruhodné komediální herečky, která se dokáže vyrovnat s rolí jakékoliv složitosti.
Anna se poprvé provdala ve 21 letech za operního zpěváka Ludvíka Letenského. Příjmení Letenský však bylo pseudonymem, skutečným jménem Ludvíka byla Hrdlička, kterou vystřídal na naléhání režiséra souboru. A protože zpěvák pocházel z Letné, rozhodl se na základě této skutečnosti vzít i příjmení.
Poprvé se Anna Letenská objevila na filmovém plátně ještě před začátkem okupace a druhé světové války.
Prvním filmem natočeným s její účastí se stal Kříž u potoka (1937), v němž herečka neměla možnost plně předvést svůj komediální talent, protože role byla malá.
A poslední rolí se stala role domovnice Koubkové ve veselohře Přijdu hned. V této roli již Anna hrála jako herečka ve filmu a divadle. Podle tehdejších médií byl film, který měl premiéru o vánočních svátcích v roce 1942, diváky dobře přijat.
Ale v té době diváci ani netušili, že herečka Anna Letenská, která hrála roli domovnice, zemřela dva měsíce před premiérou filmu.
Došlo k tragickým událostem, protože Letenskaya ve svém bytě spolu se svým druhým manželem, architektem Vladimírem Chalounem, skryla manželku doktora Břetislava Lyčky, který ošetřoval výsadkáře z operace Anthropoid. Její manžel byl okamžitě zatčen, zatímco herečka dostala čas dokončit natáčení filmu.
Během natáčení herečka skryla své pocity tak dobře, že nikdo o ničem nevěděl. Režisér Vávra později vzpomínal, že vždy, když dokončili záběr, šla si herečka sednout do rohu a dala hlavu do dlaní ve strašné úzkosti o život svého muže.
Tehdy však ještě ani netušila, jaký osud ji po skončení natáčení čeká.
2. září 1942 se stal posledním natáčecím dnem. Ráno následujícího dne se obvykle přišla do Petschkova paláce, ale už se odtud nedostala. Na začátku října byla spolu s dalšími třemi stovkami vězňů převezena do Malé pevnosti v Terezíně.
Tam, jak se dozvěděla, byl její manžel, ale nikdy se s nim nesetkala. Dne 23. října 1942 byla Anna Letenská spolu s dalšími 134 ženami a 127 muži všech věkových kategorií převezena na snídani do rakouského koncentračního tábora Mounthausen.
"Kdybych věděla, že v starosti děti prožerou mou penzi, nenarodila bych je. To snad není normální. Jsem starý člověk, potřebovala bych pomoc"
Zuzana Vejvodová a vztahy: Herečka říká, že má nového milence a přátelí se s partnerkou svého bývalého
Richard a Karin Krajčovi promluvili o svém desetiletém vztahu: "Objevil se v mém životě jako tsunami"
Kdyby Monika Babišová věděla, co se stane její rodině, nenechala by syna samotného
Druhý den ráno bylo oznámeno, že po hygienickém ošetření budou podrobeni lékařské prohlídce. Dozorce vykřikoval čísla a příjmení, ženy jeden po druhém vešly do místnosti s dřevěnými panely, vstaly do výškoměru s nanesenými centimetry a okamžitě dostaly mírný úder do týla. Pistole malého kalibru střílela téměř tiše...
A o dvě minuty později už byli pozváni další.
24. října 1942, 10 hodin 56 minut - tak svědomitě a přesně byla zaznamenána smrt herečky Anny Letenské jejími popravčími. Její manžel byl popraven o tři měsíce později.
Po válce byla Anna Letenská posmrtně vyznamenána Československým vojenským křížem.
Zdroj: super.cz
Ve vládě panuje „virus“: Jan Hamáček byl nakažen, jak se ministr cítí
